Kaple Panny Marie

Nic v životě není náhoda a my si to uvědomujeme čím dál více. Zakoupila jsem dům v památkově chráněné zóně Bolevec v Plzni. Tento dům jsem si pořídila k bydlení, ale Vesmír mě upozornil, že zde vytvořím „velký projekt pro lidi“. Lámala jsem si hlavu s touto myšlenkou, co to znamená?

A protože Vesmír vás vždy vede cestou vyvolenou, našeptával mi, co mám dělat. V mé hlavě se rodily silné myšlenky a já je začala uskutečňovat. Nebylo to lehké a mnohdy jsem se s tím musela pořádně poprat. A tak postupně místo bydlení vznikla čajovna, meditační místnost a zrodil se plán vybudovat Antické lázně s meditační zahradou, které budou součástí čajovny.

K lázním má náležet i kaplička Panny Marie. Tuto kapličku jsme zasvěcovali Panně Marii 26. 10. 2008. Teď, když jsem si napsala tento termín, vidím, že na začátku je 8 a na konci je 8. Když jsem tento termín volila, zvolila jsem ho jen náhodně a nepřemýšlela o něm. 8 značí karmu a na začátku a na konci vyrovnání. Je to stejné, jako když umřel můj tatínek 5. 1. 2005. Také vyrovnání energií. A tak vím, že se jen vracím zpět do vesmírného zdroje a toto zasvěcení bylo vlastně i mým zasvěcením a sjednocením s Pannou Marií, kterou cítím jako svoji ochránkyni.

Co předcházelo otevření kapličky

Vytvářela jsem si sama interiér dnešní kapličky a v mých představách mi pomáhal Vesmír. Paní, která u mne pracovala, mi řekla: „Naši mladí našli u popelnice obraz Panny Marie, vzpomněla jsem si na vás.“ A tak jsem obraz nechala zasklít, opravit jeho rám a nyní tvoří hlavní dominantu kapličky.

Chtěla jsem kapličku vymalovat výjevy ze života Panny Marie, ale vůbec jsem neměla žádnou představu. Vesmír mi poslal do života pana Davida. Je zajímavé, že pochází z Ukrajiny jako můj vlastní otec, který mě však nevychovával. Stále jsem si pletla jeho jméno a oslovovala ho: „Viktore.“ Určitě se známe z minulosti a já ho stále podvědomě oslovovala původním jménem, které jsem znala. Měl nějaký záměr a vzájemně jsme se skvěle doplňovali.

Přinesl mi knihy a řekl, že si mám vybrat, který obraz bych chtěla ztvárnit v kapli. S maminkou jsme vybrali obraz „Zasvěcení Panny Marie“ a ztotožnili se i s názorem malíře. Tento obraz je nyní na levé straně zdi v kapli.

V létě jsem se toulala po poutních místech a mé překvapení, když jsem v Římově objevila v Domu Panny Marie také na levé straně zdi tentýž námět a ještě více jsem byla překvapena, když jsem se dozvěděla, že tato kaple je přesnou kopií Loretánské kaple v Itálii. Vím, že v Itálii mám silné kořeny, neboť Itálie je pozůstatkem Atlantidy a vnímaví lidé se zde rychle napojí na původní vesmírný zdroj. Každý rok jezdím s lidmi meditovat do Itálie a vždy přijedu jiná, jakoby vyměněná, dělám věci jinak, jinak se rozhoduji a cítím v sobě vždy více síly.

Přes sochy se můžete napojit na vesmírné vědomí. V Římově vás cesta cca 6 km vede k 25 Pašiím a některé jsou v lese u cesty. U jednoho zastavení jsem chytila sochu Ježíše za ruce (je v lidské velikosti) a dívala jsem se mu do očí. Úplně jsem se propojila a byla bych tak schopna stát věčnost. Tolik lásky a něhy jsem cítila. Byl se mnou jeden známý, chlap jako hora. Povídám mu: „Zkus to.“ Moc tomu nevěřil, ale najednou jsem viděla, že mu tečou slzy. Stále mi děkoval za ten úžasný zážitek.

Když jsme zasvěcovali kapli Panny Marii, přijela za mnou i moje příbuzná. Byla překvapená a říká mi: „Je to možný? Mně se ten obraz Panny Marie měnil a já v něm viděla babičku.“

Jakmile se propojíme s Vesmírem, můžeme v každém kousku všeho vidět vše, a tak já vidím v mé kočce např. mého tatínka. Má stejný pohled jako měl on, dokonce se stejně chová k mé mamince jako se choval tatínek. Mamince stále vycházelo v kartách, že ji čeká romantický partner. Smála se tomu: „Kde by se v mém věku našel takový partner?“ A on to je náš kocour. Opravdu se tak chová. Celý den se vydrží dívat s mami na televizi, leží vedle ní, dá jí packu na nohu. Když chce hladit, strká do ní, aby ho hladila. Chce s ní jíst z jednoho talíře, ráno ji vyprovází do práce a zase na ni čeká. Mami mě rozesmála, povídá: „On se mnou chodí i přes přechod.“ Říkám: „To ho neber s sebou tak daleko, ať ho něco nezajede.“ A mami říká: „Ale on chodí na zelenou.“ Už ho bere jako člověka.

Když jsem procházela Pašijemi, u jedné kapličky seděl na lavičce starý muž a měl stejné oblečení jako míval můj tatínek, i klobouk na hlavě. Prošla jsem okolo něho a něco mě vrátilo pohledem na něj. Dívám se a nemůžu se hnout, vidím svého tatínka. Uvědomím si to a říkám: „Víte, připomínáte mi tatínka.“ A pán je odvětí: „To se stává.“ Druhý den mě něco nutí jít na hřbitov. Přijdu k hrobu tatínka a najednou vidím, že někdo odstranil horní kryt schránky na urnu. Urna tudíž nebyla v bezpečí. Víko jsem nalezla o hrob dále. Vše bylo čerstvé a tak jsem si uvědomila, že tatínek se mi ztvárnil do této postavy, aby mě upozornil na to, že jeho urna není v bezpečí a on nemůže v klidu odpočívat.

Napravo v naší kapli malíř ztvárnil zahalenou ženu. Byla jsem překvapena, aniž jsme se domlouvali, on vytvořil to, co jsem si odhalila v regresi ohledně vývoje lidstva.

Úryvek z regrese: „Uprostřed davu slyším: Je mi hrozně, trápí mě to, nenávidím to, zlobím se, mám chuť, mám vztek, mám hrozný pocity, bojím se, strádám,“ to říkají lidé. Oni se bojí. Ano, takto žijeme, toto prožíváme a hlavně strach ze všeho. Uprostřed davu je jedna žena, je zahalená modrým šátkem. Má dítě a bojí se, že to dítě nebude moci nakrmit. Ona má strach o své dítě. Jde z jednoho konce z neznáma. Připomíná mi mě. Jsem v té ženě, je mi tam dobře, jsem to já. To dítě jsem také já. Já jsem obojí, protože jsem vědomí. Cítím se tam dobře, jsem tam v bezpečí. To dítě má pocit, pokud je u matky, je v bezpečí,. Bojí se, že nezvládne svůj osud. Bojí se, protože to už jednou zažilo.

Takže si uvědomuji, že Vesmír vnukl tomuto malíři ztvárnit tento vývoj lidstva – jeho bídu a utrpení, kterého se může lidstvo nyní zbavit.

V meditaci se mi často zjevovalo, že ležím pod rozkvetlou jabloní. Tento strom poznání hlídá vchod do kaple. Všichni jdeme ke stromu poznání. Na stromě sedí andělé a ochraňují naše kroky.

Malíř namaloval v kapli růže, což je znak čistoty, odevzdanosti a lásky. I Panna Marie má u svých nohou vždy růži. Když jsem byla v Itálii Campomarinu v kostele, stojím před sochou Ježíše a chci pohladit jeho nohy. U nohou má čerstvou růži a najednou slyším hlas, který mi říká: „Vezmi si ji, ta je pro tebe.“ Váhala jsem, ale hlas mě stále nabádal. Tuto drahocennou růži jsem si tedy vzala a já vím, že vždy, když mi vesmír chce dát najevo, že pracuji dobře, že jsem zase udělala kus práce na sobě a tedy i pro ostatní, posílá mi prostřednictvím různých situací a lidí růže.

Vyložila jsem si karty a ty mi pověděly, že den před zasvěcením kaple budu v propojení s Vesmírem. Ano, cítila jsem v sobotu od rána Boží přítomnost až mě to dojímalo k slzám. Dopoledne jsem měla sraz s paní, která vystavuje v naší čajovně obrazy. Otevřu dveře a paní mi dává 3 krásné růže. Cítila jsem opět tu lásku a že mi vesmír posílá růže, které mají být v den zasvěcení na oltáři.

Do kaple jsem dala svíčky a zvažovala, zda je mám nechat bez poplatku, aby si mohl kdokoliv svíčku zapálit. Přišla informace, že mám dát svíčky za poplatek, aby si svíčku vždy zapálil jen ten, kdo k tomuto rituálu bude mít vztah. Bude si tedy uvědomovat, co dělá. Člověk, který bere věci jako samozřejmost, si ani neuvědomuje, co mu dávají do života. Ale pokud vložím do situací a věcí nějaké úsilí, již si toho více vážím a pak mohou věci začít fungovat tak, jak mají. Nic není zadarmo a vše co chci, můžu mít, musím však pro to něco udělat.

Stále jsem nerozuměla tomu, když mi mami vyprávěla, že porodnice v Plzni byla obsazená a oni jí převezli rodit do Mariánských Lázní. Až v mých čtyřiceti letech, když se mi na úřadě zeptali: „A kde jste se narodila?“ „V Mariánských Lázních.“ Najednou mi to došlo. „Aha, v Mariánských Lázních se zjevila Panna Marie a já potřebovala její otisk.“ Došlo mi, proč mám i životní číslo 5, které se vztahuje k modré barvě, k barvě Panna Marie a proč jsem si na první akci duchovního charakteru vypůjčila v půjčovně šat Panny Marie a cítila se v něm tak dobře, že se mi ho nechtělo ani vracet.

A proto vím, že i pan Malovec, který byl pověřen z mé strany zasvěcením kaple Panny Marii a oblékl si z půjčovny šat biskupa, půjde po svých původních stopách z minulosti. Přednáškou o životě sv. Vojtěcha se napojil na svoji minulost. On si vlastně zrekapitoval svůj dosavadní život, aby mohl pokračovat dál. Sv. Vojtěch umřel mučednickou smrtí a jeho tělu byly uříznuty údy a hlava.

Toto mi napsal krátce před zasvěcováním kaple:

Posledních pár dní, co jsem připravoval přednášku o sv. Vojtěchovi se mi objevovaly fantomové bolesti v těle. Krk, ale napříč, ne jak jdou klasicky svaly nahoru, ramena a kyčelní klouby. Když bych to řekl hodně nadneseně, jako by mne někdo porcoval. Že bych si znovu odžíval smrt sv. Vojtěcha. Zakončeno bylo včera ztrátou krve (malou, nemusíte se bát), kdy jsem se při holení řízl do brady, což už se mi nestalo pěkně dlouho. Používám vícebřité žiletky a tam je riziko říznutí malé. Dnes se zatím bolesti neobjevily.

V úterý ráno, když jsem šel do práce (5 hodina ranní), byla nádherná hvězdná obloha a docela teplo. Skoro by to svádělo k randění :-). Najednou jsem koutkem oka zahlédl záblesk. Říkal jsem si meteorit v tuto dobu? Myslel jsem, že se spíš zaleskl odraz od lampy na obroučce brýlí. Nicméně mi to nedalo a po obloze jsem již pokukoval. Byla ostatně nádherná a přímo proti mně se ve vzduchu „vznášela“ nasvícená Radyně. Najednou již v mém zorném poli další záblesk. A pak ještě dva. Opravdu „padaly“ hvězdy. Pak jsem již nic neviděl, ať jsem se snažil sebevíc. Cítím, že to bylo pro mne nějaké poselství, ale nevím jak je správně interpretovat. Nenapovídá Vám něco Vaše intuice? Bylo to znamení zdaru našemu snažení?

Včera při hledání informací jsem narazil na stručný životopis nevlastního bratra Vojtěcha, Radima (Gaudencia). Když jsem jej četl, byla to velká síla. Napůl jsem byl zase někde jinde. Ti dva byli spolu opravdu velmi silně spojeni. Byl s Vojtěchem při jeho smrti. Přežil a později Vojtěchovo ostatky převezl do Hnězdna. Stal se biskupem a po své smrti byl pochován s Vojtěchem. Když byl pak Vojtěch převážen do Čech, byl s ním také převezen. Mám silný pocit, že to byla osoba, kterou nyní také znám, a která je mi velmi blízká. Už jsem Vám o ní stručně vyprávěl. Nastartovala moji současnou cestu.

Víte, paní Blechová, že jsem se s Vámi přeneseně setkal již před pěti lety?

Dnes jsem něco hledal v skříni, probírám se starými časopisy a najednou na mne vypadnou dvě čísla Vašeho časopisu Mysteria tajemna 3/2003 a 6/2004. Vůbec nevím, kde jsem k nim přišel, jenom si pamatuji, že mne již tenkrát zaujaly. Na jednom z nich je nádherná Panna s Ježíškem.
Muselo ještě uběhnout téměř 5 let, než jsme se setkali. Než já byl připraven.

A byl to právě pan Malovec, který mě seznámil se studánkou u kaple P. Marie v lese. Zmínil se o tom, že tato voda léčí klouby. V té době jsem měla silné bolesti v páteři, které mi vystřelovaly do nohou. Dojela jsem ke studánce pro vodu a vodu začala pít. Došlo k mému zázračnému zdravení, za což děkuji Panně Marii. A tak mě napadlo, že kaple by měla být posvěcena právě touto vodou. Dva dny před naším zasvěcováním jsem dojela pro vodu k této studánce.V kapličce u studánky byl nový obraz a to ten samý, jaký je u nás na oltáři v naší kapli. A tak ve slavnostní den dostal každý z přítomných napít vody ze studánky Panny Marie. Vesmír mi řekl, že tato voda mi přináší lásku.

Když mě maminka čekala, nebylo jí v těhotenství dobře a jediné, co jí dělalo dobře, byla voda ze studánky v lese. Říkala, že u studánky často pobývala. Do tohoto světa jsem se narodila, abych lidi učila čisté lásce a mnohokrát jsem byla naštvaná na Vesmír, že mě podvedl, že zde ta čistá láska neexistuje. Ale já to špatně pochopila. Teprve, když jsem si uvědomila, že stačí dávat tu čistou lásku ze sebe, a tím léčím všechny okolo sebe, došlo k pochopení. A tak se nyní opět vodou ze studánky vracím k vesmírnému zdroji všeho a cítím jen lásku a radost z tohoto prozření.

Nechť vám naše kaple slouží také k prozření a uvědomění té nekonečné lásky ve všech jejích projevech v tomto světě.

Číslo 8 na začátku a konci nebylo zvoleno úmyslně, ale značí vyrovnání polarit muže a ženy a splynutí v nekonečnu s Vesmírem.V úvodu Zdenka Blechová seznámila příchozí se záměrem Antických Lázní a s tím, co vše předcházelo dnešnímu vysvěcení kaple. Přítomen byl i biskup, který posvětil tento účel. Horoskop kaple k tomuto dni vytvořil astrolog z Prahy Jaromír Voborský, který se stal také jednou ze tří sudiček. Při této slavnostní příležitosti zazněly i písně z CD Zdenky Blechové „Písně, které otevírají a uzdravují srdce“. Při křtu byla podávána voda z pramene Panny Marie z Kloubovky. Každý dostal tuto zázračnou vodu k uzdravení těla a ducha člověka. Všichni společně připili Panně Marii k úctě a kapličce k službě bližním. Pak došlo ke slavnostní chvíli požehnání kaple. Po zasvěcení kaple Panně Marii se všichni sešli v meditační místnosti na koncertu přizvaných hostů. A tak kaplička je tu pro vás k potěše, radosti a prosbě. Kdykoliv se můžete do kapličky přijít podívat a poprosit o vyslyšení vašeho přání. A věřím tomu, že pokud vaše přání bude v souladu s vesmírnými zákony, určitě se vám splní. I Evička Suttnerová navštívila tuto kapličku a cítila zde mnoho pozitivní energie. A tak kaplička je tu zde i pro vás a ráda přivítá zbloudilé návštěvníky. Těšíme se na vaši návštěvu Zdenka Blechová